Co je potřeba k tomu, abychom dokázali vytvořit AI reprezentace historických osobností, které jsou autentické, bezpečné pro interakci a ukotvené v historických faktech?

S postupem generativních AI modelů se možnost vytvářet interaktivní zážitky – například vést rozhovor se Sókratem nebo Salvadorem Dalím – stává stále dostupnější a cenově přístupnější. Spolu s tímto nadšením se však objevuje i nemalé množství otázek. Jak můžeme zajistit, aby tyto digitální rekonstrukce respektovaly historii namísto jejího zkreslování? A jak vyvážit dostupnost a atraktivitu s etickou povinností kulturních institucí uchovávat pravdu?

Lars Laichter se těmito otázkami zabývá jak osobně, tak profesně. Jako správce Laichterova domu v Praze, který byl kdysi nakladatelstvím prvního československého prezidenta T. G. Masaryka a později zlikvidován pod tlakem komunistické cenzury, využívá AI nejen jako technický nástroj, ale i jako médium pro vyprávění příběhů a kulturní oživení. Spojením své odbornosti v oblasti výzkumu umělé inteligence s rodinným nakladatelským odkazem zkoumá, jak mohou moderní technologie vracet umlčené příběhy zpět k životu, a přitom zůstat historicky věrné.

V době, kdy se muzea, archivy a vzdělavatelé předhánějí v zavádění historických AI agentů, Lars vyzývá k nezbytné reflexi. Jeho přednáška zkoumá jak slib, tak i nebezpečí tohoto nového pole – ukazuje příležitost, jak nabídnout bohatší a interaktivnější přístup k historii, a zároveň riziko zkreslení, pokud se rychlost a efekt nadsadí nad pečlivost. Tvrdí, že autenticita, bezpečnost a ukotvení v důkazech musí být základními kameny, pokud má AI sloužit kulturní paměti, a nikoli ji přepisovat.

Stage detail, ID: 4